Dlouho jsem přemýšlel o výrobě vlastního nože, chtěl jsem nůž který by mě doprovázel na trampy do přírody, spíše takový svačiňák, který se však nezalekne ani tvrdší práce, řešil jsem pro mě problém s vykalením a popuštěním ocele, když jsem objevil stránku jatagan.eu, tak jsem dlouho vybíral a hledal, co by vyhovovalo mým požadavkům. Po konzultaci s několika nožofili jsem se rozhodl pro čepel z uhlíkové ocele, která by se měla snadno brousit a přitom dlouho držet ostří. Volba tedy padla na čepel Lauri Skinner o délce 90 mm, ke které jsem dále přikoupil špalík dřeva wenge, buvolí roh a Nodric pouzdro určené přímo pro čepel Lauri Skinner.
Když mi dorazila objednávka, ihned jsem si obkreslil obrys čepele na čtvrtku a k ní přikreslil návrh rukojeti, který jsem nosil v hlavě asi dva týdny. Při načrtnutí jsem byl rozhodnut, že záštitu a patku zpracuji z mosazi a to z důvodu lehčího opracování, nepodařilo se mi však mosaz o síle alespoň 8 mm sehnat, tak jsem pořídil od kamaráda antikoro o síle 10 mm. Potom jsem skočil do železářství a zakoupil jsem nějaké šmirgl papíry, kůži mezi vrstvy rukojeti a anikoro plech 2 mm jsem měl k dispozici.
Jako první práce na samotném noži bylo vyleštění čepele, použil jsem šmirgl papíry od hrubosti 360 do 2000, broušeno pod vodou.
Dále jsem si z antikora úhlovou bruskou vyřízl tvar záštity a patky, záštitu jsem na stojanové vrtačce provrtal na průchod trnem čepele s dopilováním jehlovými pilníky. Na stolní brusce jsem nahrubo vytvaroval záštitu i patku, čelní stranu záštity jsem vyleštil, opět použil šmirgl papíry od 360 do 2000 pod vodou, po zalepení na trn by k čelu záštity byl špatný přístup. Připravil jsem si podobným způsobem antikorový plech 2 mm, buvolí roh a dále kůži na zarovnání případných nerovností mezi jednotlivými vrstvami rukojetě, průběžně jsem zkoušel jak plech a buvolí roh pasují na trn čepele, nechtěl jsem materiál přebrousit, aby poté mezi trnem a rukojetí nebyl zbytečně veliký prostor pro epoxid. Dále jsem se pustil do přípravy špalíku wenge, nejdříve jsem zkontroloval pravé úhly, dvě strany jsem srovnal na stolní brusce, chtěl jsem mít špalík zarovnaný do pravých úhlů pro lepší rozkreslení ručky, pak jsem na stojanové vrtačce vyvrtal otvor pro trn do čela špalíku, který jsem vytvaroval hlavně na vrtačce a poté již lehce dopracoval jehlovými pilníky. Když jsem poté rozřízl špalík dřeva napůl, z důvodu vložení antikoro plechů a buvolího rohu, vyzkoušel jsem si na sucho jak vše pasuje na trn čepele.
Dal jsem si asi týdenní pauzu, zašel koupit epoxid a rozhodl jsem se pro vyzkoušení leptání ocele. Postup Martina Báby na jatagan.eu jsem si lehce upravil. Na zamaskování ocele jsem použil samolepící tapetu, do které jsem přímo na čepeli vyřezal skalpelem požadované vzory, na jedné straně siluetu čmeláka, na druhé keltské runy. Symbol čmeláka jsem leptal po přiložení katody cca 2 minuty, runy jsem chtěl méně výrazné tak jen 1 minutu.
Po vyleptání jsem čepel zamaskoval a vložil do svěráku trnem vzhůru a připravil si všechny části rukojetě a ještě jednou vyzkoušel, jak vše pasuje do trnu. Rozmíchal jsem epoxid, kterým jsem natřel trn a dále i mezery mezi vrstvami, během toho jsem každou část rukojetě dostatečně přimáčkl k trnu, abych vytlačil přebytečný epoxid a když bylo hotovo rukojeť jsem ještě ve svěráku zatížil 5 kg závažím, epoxid jsem nechal zatvrdnout 3 dny.
Po zaschnutí jsem na stolní brusce a za použití rašple upravil na hrubo tvar ručky a nůž šel opět do svěráku a to za účelem dolepení antikorové patky, opět jsem použil epoxid. Patka není nijak jištěná, trn čepele patkou neprochází, tak jsem zvědavý zda tohoto nebudu časem litovat.
Následovalo jednoduché, ale zdlouhavé broušení šmirgly o hrubosti od 120 do 1200. Když jsem byl spokojen s tvarem a vyhlazením dřeva, antikora i buvolího rohu maskovací páskou jsem zamaskoval dřevo a vzal leštícími kotoučky vyleštil všechny kovové části nože i buvolí roh, použil jsem i zelenou i modrou pastu.
Když jsem nůž odmaskoval, dal jsem ručku povařit do slunečnicového oleje s přidaným včelím voskem, vařeno něco málo přes hodinu při teplotě pod bodem varu vody.
Tímto je nůž hotový. Nakonec jsem provedl několik úprav na pouzdru. Ručně jsem šmirgl papírem obrousil šev, seřízl otvor rovnoběžně s linií patky nože, celé pouzdro jsem ošetřil hnědým voskem na obuv, který pouzdro lehce dobarvil a dodal mu lesk.
Nůž mě již doprovodil na jeden krátký tramp, kde se na jednoduší práce dosud osvědčil, tak jsem zvědavý jak bude sloužit dále. Pavel "čmelák" Veselý
Všechny potřebné materiály k výrobě vlastních nožů pořídítě v našem e-shopu:
- -> hotové čepele na výrobu nožů
- -> nožířské o
- -> materiály na výrobu střenek
- -> rohy, parohy a kosti
- -> dřeviny včetně těch exotických
Chcete si k noži vyrobit i vlastní pouzdro? Nástroje a materiály máme na skladě:
- -> kůže, usně, hovězina
- -> sedlářské nástroje a pomůcky
- -> barvy na kůži
- -> klipy, kroužky a plastové vložky
- -> lepidla a tmely
Učte se řemeslu od zkušenějších kolegů. Kompletní soupis návodů na výrobu nožů, střenek, pouzder, čepelí a dalších výrobků naleznete v sekci: Rady, návody, články.
