Petr Denemarek – nůž pod stromeček
Aneb inspirace zejména pro ty, kdo váhají s výrobou nože z důvodu absence vhodných prostor (dílna).
Vlastnoruční výroba nože byl z několika dobrých důvodů unáhlený nápad. Posuďte sami:
1. Dosavadní zkušenost s „kutilstvím“ začínala a končila sestavením skříňky z obchodu s nábytkem nebo připevněním poličky na hmoždinky do zdi. Profesí jsem kancelářská krysa
2. Netušil jsem, jak má nůž vypadat (kromě kuchyňských), ani jsem to s nikým nekonzultoval
3. Z potřebných nástrojů jsem disponoval pouze vrtačkou
4. Jediné místo v bytě, které přicházelo v úvahu jako pracovní kout, byl kumbál 2,6m2 beznadějně zavalený krámy
Prvním krokem tedy bylo vytvoření aspoň minimálního pracovního prostoru, pořízení základních nástrojů a materiálu na výrobu nože (nožů).
Protože v místnůstce o půdorysu 2,00 x 1,30m jsou umístěny i dva policové regály, deska stolu má rozměr pouhých 40 x 80cm. Potřebnou stabilitu dodalo přišroubování desky delší stranou ke zdi. Co se týká nástrojů, pro výrobu prvních nožů jsem využil: svěrák (pro stísněný prostor musí být otočný), ruční pilku na kov, kombinovanou kotoučovou a pásovou brusku (primitivní za 990,-Kč viz obr.), vrtačku, stojan na vrtačku se svěrákem, brusné pásy zrnitosti 40, 80 a 120 do brusky a brusná plátna o zrnitosti 40, 80, 120, 180, 220, 320, 400 pro ruční broušení, leštící kotouče do vrtačky plus pasty (sada z hobby marketu). Sada jehlových pilníčků (minimálně trojúhelníkový, kulatý a čtvercový průřez), rašple (plochá a kulatá), vrtáky a plátky do pilky. Důležité: ochranné rukavice, brýle, ucpávky do uší.
Na první pokusy jsem si na jatagan.eu objednal: ocel K110 50x550mm o tloušťce 3,5mm, která vystačila na 4 čepele. Dále mosazný plech slabší (1mm) a silnější (5mm), mosaznou kulatinu 4mm, červený fíbr slabší (0,8mm) a silnější (5,5mm), lněný olej, karnaubský vosk, dvousložkové lepidlo. A dřevo na rukojeť, pokud nemáte vlastní (já jsem použil švestku z vlastních zdrojů).
Inspirací byly návody na jatagan.eu a diskusní fóra:
1. Návrh tvaru čepele, vystřižení a obkreslení bílým popisovačem na plech z K110
2. Pro vyříznutí tvaru čepele většina nožířů doporučuje úhlovou brusku, kterou nemám, a navíc je velmi hlučná (zvýšené riziko sousedských sporů v domě). S úspěchem jsem použil ruční pilku na kov. Je třeba zakoupit „lepší“ plátky do pilky (např. švédské BI-METAL, běžně v hobby marketech) a pak to jde relativně snadno a rychle. Po chvíli jsem řezal i oblouky.
3.Finálně jsem tvar vybrousil na kotoučové brusce
4. Následuje výbrus ostří na pásové brusce. Brousil jsem z ruky, navíc u delší čepele zavazel kotouč, nicméně vše je věcí cviku a poté, co první výbrus vyšel nechtěně čočkovitý, s následujícími třemi jsem byl již relativně spokojen. Na čepeli si vyznačím čárou střed ostří, aby byl výbrus souměrný. Brousím pásem zrnitosti 40 a nejdříve zkosím hrany pod úhlem 45° (údajně se tím šetří brusný pás). Pak již brousím plochý výbrus z obou stran. Nebrousím úplně do ostra, aby se ostří nezvlnilo při kalení.
Následně jsem ještě přebrousil pásy o zrnitosti 80 a 120 a ručně až do 320. Příště přebrousím pouze na pásech, protože po kalení je třeba ostří dobrousit a stejně jsem pak musel jemnějšími plátny přebrušovat celé znovu. A u čtyř čepelí se to broušení nasčítá.
5. U dvou čepelí jsem provrtal řap, abych mohl zajistit čepel v rukojeti mosazným čepem. K vrtačce jsem si dokoupil stojan se svěrákem. Běžný vrták na železo je hned tupý (i když materiál mažu olejem), takže se vyplatí tvrdší vrtáky (např. na nerez). Při větších otvorech předvrtáme nejdříve menším vrtákem. Asi netřeba zdůrazňovat, že místo vrtání se nejdříve vyznačí důlčíkem.
6. Do řapu jehlovým pilníkem vypiluji zářezy, aby lépe držel zalepený epoxidem v rukojeti.
7. Inspirován návody na internetu, do hřbetu čepele jsem vypiloval kulatým pilníčkem vroubky jako ozdobu nebo oporu pro palec.
8. Nyní již nic nebrání tomu poslat čepele do kalírny. Zvolil jsem kalírnu Medin v Novém Městě na Moravě, která nabízí vakuové kalení a popouštění. S výsledkem jsem byl spokojen, nezaznamenal jsem žádné změny tvaru. Možná je to díky tomu, že čepele se kalí zavěšené, takže na konci řapu jsem vyvrtal ještě malou dírku, aby bylo za co věšet. Platí se minimálně 1kg materiálu, takže kalení pro jednu čepel se nevyplatí, pro moje 4 to již bylo o.k.. Příště pošlu ještě více, je to za stejné peníze.
9. Po návratu z kalírny jsem čepele dobrousil do ostra na brusce a poté postupně ručně přebrušoval na plátnech až do zrnitosti 400. Následovalo leštění kotoučem na vrtačce, nejdříve filcový kotouč a modrá pasta, poté flanelový kotouč a bílá pasta.
Po leštění ostří zabalím do papíru a omotám izolepou, aby se při následné manipulaci nepoškrábalo.
10. Dalším krokem je vyříznutí a vybroušení záštit a fíbrových podložek. Tvar nejdříve vystřihnu z papíru, poté překreslím na materiál a vyříznu pilkou. Otvor uprostřed vytvořím jako řadu děr vrtačkou, které následně spojím šikmo vedeným vrtákem a vypiluji jehlovými pilníky. 3 záštity jsem vyříznul z mosazi, nicméně pro tu první jsem použil K110 o tloušťce 3,5mm (stejný materiál, ze kterého jsou čepele). Tento materiál je pracnější na opracování, nicméně jde to a vyleštit se dá úplně stejně, jako čepel (na obrázku je ještě nevyleštěná). Záštitu jsem pochopitelně neposílal kalit. Fíbr jsem vyřezal pilkou na kov a provrtal vrtačkou. Tenký fíbr (který jsem využil u jiných rukojetí) je možné stříhat nůžkami.
11. Ze dřeva na rukojeť si pilkou nahrubo vyříznu hranol, který na požadovaný rozměr obrousím rašplí. Následně vyvrtám otvor pro řap. Osvědčilo se mi hranol nejdříve upnout do svěráku na stojanu na vrtačku a podle vrtáku srovnat, aby byl kolmý. Vyvrtám řadu otvorů. Stojan má zdvih pouze 6cm, nicméně to stačí a otvory lze následně prohloubit v klasickém svěráku z ruky. Následně otvory spojíme.
12. Dále jsem budoucí rukojeť provrtal z boku pro provlečení mosazného čepu. Pokud se nám podařilo vrtat kolmo, není to tak obtížné, jak by se mohlo zdát. Místo pro vrtání si proznačíme po přiložení čepele se záštitou k rukojeti.
13. Rukojeť si sestavím „nasucho"
14. Pokud je vše v pořádku, rozmíchám si dvousložkový epoxid, postupně nanáším na jednotlivé součásti rukojeti (včetně zajišťujícího čepu) a skládám vše dohromady.
Lehce jsem stáhnul do držáku a nechal schnout 24 hodin.
15. Vybroušení konečného tvaru rukojeti je ruční práce s rašplí.
Následuje přebroušení smirkovými papíry do hrubosti 400
16. A je tu finále, na vodní lázni zahřívám 2 hodiny ve směsi karnaubského vosku a lněného oleje (20/80).
Tím je nůž hotov. Pracoval jsem na čtyřech nožích současně, jeden dosud není hotov. U dvou jsem zvolil modifikovanou rukojeť (záštity z mosazi a na konci našroubovaná mosazná hlavice). Nože nejsou výstavní, nicméně účel stoprocentně splnily.
Všechny potřebné materiály k výrobě vlastních nožů pořídítě v našem e-shopu:
- -> hotové čepele na výrobu nožů
- -> nožířské o
- -> materiály na výrobu střenek
- -> rohy, parohy a kosti
- -> dřeviny včetně těch exotických
Chcete si k noži vyrobit i vlastní pouzdro? Nástroje a materiály máme na skladě:
- -> kůže, usně, hovězina
- -> sedlářské nástroje a pomůcky
- -> barvy na kůži
- -> klipy, kroužky a plastové vložky
- -> lepidla a tmely
Učte se řemeslu od zkušenějších kolegů. Kompletní soupis návodů na výrobu nožů, střenek, pouzder, čepelí a dalších výrobků naleznete v sekci: Rady, návody, články.
