Jste nožířem na plný úvazek? Jestli ne, kdo je Jan Marvel Horn ve svém občanském životě?
Nejsem. Samotná značka „KONOL“ je zkratkou pro Kovárna na Olympu, což je firma na všeobecnou zakázkovou kovovýrobu, kterou se standartně se svými chlapci živím.
Jak jste se dostal k výrobě nožů? Kde jste se naučil vyrábět nože?
Vycházíte z premisy, že UMÍM vyrábět nože? Děkuji. Já si to nemyslím. Řekl bych, že se mám stále co učit a co zlepšovat i přesto, že už jsme v rámci značky KONOL schopni nabídnout pár velmi slušných kusů. Mým prvním skutečným mentorem byl Ignác Hloh, který mi poskytl dobrý základ, na který se průběžně s léty nabalují další a další znalosti a dovednosti z různých zdrojů a různých lidí. Nechci ustrnout na myšlence, že UMÍM dělat nože. Chci se dále učit a rozvíjet.
Z jakého materiálu nejraději nože vyrábíte?
Rakouská N690 od firmy Bohler. Přestože už nějaký pátek není „v módě“ a preferují se různé práškové oceli a sendviče, držíme se materiálu, který se nám léty osvědčil a se kterým jsou zákazníci spokojeni. Vzhledem k tomu, že nevyrábíme nože „na poličku“ ale na skutečné terénní využití, potřebujeme ocel, která nevyžaduje zvláštní péči, broušení, leštění, a celkově údržbu. A v tom nám právě N690 vyhovuje nejlépe.
Která část procesu výroby nože vás baví nejvíce?
Po těch letech už musím říct, že je to úplný začátek – tedy navrhování a úplný konec, tedy finiš, ladění, ňuňání nože. Ty mezifáze už jsou často rutinní a člověk je dělá sice precizně, ale spíš mechanicky.
Co vás naopak na výrobě štve?
Vyzní to asi hrozně, ale někteří lidé / zákazníci. Raději vyrábíme pro dědečky, co chtějí nějakou obyčejnou kudlu na houby ( myšleno – ty v lese.. ;-) ), než když nám do dílny napochoduje hustokrutopřísný zabiják, co chce nějakou nesmyslnou kolejnici na špikování nebožáků, co mu zkříží cestu a nenechá si ani poradit ani vymluvit byť jedinou očividnou ptákovinu. To je pro nás opravdu utrpení.
Jaký typ nože máte nejraději?
Zavírací EDC nůž, pro univerzální použití a práci. Nenosím nůž proto, abych se s ním chlubil kamarádům, přestože jsem ho třeba sám vyrobil. Nosím nůž, protože ho chci použít a používat na cokoli, co je třeba.
Vyrábíte raději nože pro běžné použití, nebo do vitríny?
Jednoznačně vyrábíme raději praktické nože. Tak akorát hezké, aby se s nimi člověk nebál pracovat. Čas od času si klient vyžádá opravdové specifikum ryze pro radost a na pohled, ale je to výjimka. Lidé už si zvykli, že se snažíme spíše o takový „Glock“ mezi noži. Jednoduchý, maximálně bezúdržbový nůž, mezi jehož hlavní funkci patří to, že vás nenechá ve štychu.
Existuje někdo, kdo je pro Vás v tuzemsku nebo v zahraničí vzorem? Opravdový mistr svého řemesla?
Martin MAT Hlinák. Jakkoli je to kontroverzní a komplikovaná osobnost, co se týče řemesla je v mnoha ohledech nedostižný. To co on dokázal v paneláku na balkóně, nedokázal leckdo s plným řemeslným zázemím. Snoubí v sobě funkční strojařské základy a až chorobný smysl pro detail a přesnost. Pokud mi někdo ze studentů kňourá, že by sice rád dělal nože, ale nemá kde a jak, dávám mu právě MATa za příklad.
Kde mají začínající nožíři podle Vás hledat inspiraci pro nové výtvory? Kde ji hledáte Vy?
Teď asi přijdu o pár kamarádů, ale když už se ptáte – tak v historii. V dnešní době se řada „bojovníků“ snaží o vytvoření nějakého zbrusu nového konceptu nože a chrlí na trh všelijaké tantozubokřivonenabrousitelné hovadiny. Přitom – nůž se používá tisíce let. Stovky let před námi se s noži lidé opravdu každodenně zabíjeli, lovili s nimi, bourali zvěř. Opravdu si někdo myslí, že za rok „vývoje“ doma v ušáku, vymyslí nějakou revoluci oproti předkům, kteří měli celé dekády na testy a ověření zkušeností? Imho ne. Kdyby si všichni tihle hoši udělali jeden výlet do zbrojnice zámku ve Žlebech, zjistili by, že všechny tyhle slepé vývojové cesty tam mají vystavené ve sbírkách, jako důkaz, co už se zkoušelo a neosvědčilo. Osobně zastávám názor, že nejlepší nůž na práci je kukri, na lidi karambit a na edc zavírák se spolehlivou pojistkou a rovným ostřím. Ale je to jen můj pohled a nikomu ho necpu.
Jaký je váš nejlepší výtvor? Nůž, na který jste nejvíce pyšný.
Devlínek. Není to vlastně ani nůž, byl vymyšlen jako doplněk k noži, ale za ty roky co ho vyvíjíme a vyrábíme se ukázalo, že je nejenom životaschopný, ale má obří potenciál pro rozvoj a inspiraci lidí samých k jeho zlepšování. Nebyl to záměr, ani plán – vyšlo to celé tak nějak samo. A i když máme za sebou i velmi úspěšný sériový model Aeternus P, anebo jeho vítězstvím z Brna oceněného mladšího brášku Aeternus PZ, tak Devlínků jsme za stejnou dobu vyrobili a rozprodali tisíce a trh stále „nemá dost.“ Kdyby se čtenáři chtěli podívat sami, co je to vlastně za ptákovinu, tak ho najdou na samostatném webu: www.devlinek.cz Ano, tak daleko to došlo.
Kdybyste měl začínajícím nožířům vzkázat 1 radu, jaká by to byla?
Poradil bych takto: Nenechte se odradit prvním neúspěchem. Ani druhým, ani třetím. Chyby jsou přirozená součást procesu učení a nožířem se člověk nerodí, ale postupně stává. Najdou se tací, co se vám vysmějí a vaši práci roznesou, jako Spáčilová film. Kašlete na ně. Tisíc lidí, tisíc názorů a češi speciálně se neshodnou ani na tom, jakou barvu má hov*o. Tvořte tak, jak to cítíte a pamatujte na moudrost kapely Visací zámek – každé zboží má svého kupce ;-)
