1. Jak jste se dostal k výrobě nožů? Kde jste se naučil vyrábět nože?
Jsem stavební technik pozemních staveb, po vojenské službě v Brně 1967 jsem nastoupil ve Zbrojovce. Jelikož jsem momentálně nemohl sehnat zaměstnání ve svém oboru, tak jsem začal na vodním hospodářství jako dělník ,10 let jsem likvidoval kyanidy, dělal jsem atletiku II. ligu za Žabovřesky a II. ligu vzpírání za Obřany, celkem slušně, 8 let jsem měl I. výkonnostní, ale dnes to jsou jenom vzpomínky. Nože mně jako hodně kluků fascinovaly od mala, ve Zbrojovce jsem si při zaměstnání pořídil zámečnický výučný list.
Začal jsem s výrobou nožů, jako samouk, to ale jasně nebylo ono, ve Flintě byly vynikající podmínky, hodně brusíren, dílny tepelného zpracování, povrchových úprav, materiální základna, metalurgický výzkumák. Brousit mně naučili fajn lidi, učil jsem se rád, všechno, denně jsem konzultoval v kalírně, kovárně a jiných dílnách o ocelích zpracování a prostě ovšem co patří k výrobě nožů. Produkci jsem začal 1972 a dodnes jsem nepřestal.1977 jsem ve Zbrojovce vyměnil profesi a zůstal jsem místo samostatného referenta na Správě budov, měl jsem méně času na fušky, protože jsem fušoval pořád, mimo jiné jsem se věnoval restaurování historických zbraní. V roce 1979 jsem zvládl konzervátorský kurz při Moravském zemském muzeu v Brně s vyznamenáním. Jako referent jsem měl na starosti generální opravy budov a staveb, evidenci budov, staveb, pozemků, dělal jsem stavební dozor firmám, které tyhle opravy prováděly, opravdu velmi náročná činnost. Časem jsem to skloubil i s výrobou mých koníčků. 1992 jsem ve Zbrojovce skončil, už to tam nemělo to kouzlo, fabrika padala na rypák.
1992-1993 jsem dělal rekonstrukci divadla v Olomouci pro firmu Mistral. V roce 1993 se firma rozpadla, neměl jsem stálé zaměstnání, mimo jiné ani mé rodinné poměry nebyly růžové, ale zřejmě jsem měl štěstí. Potkal jsem pana Ing. Jar. Autratu, vedoucího výstavního oboru v TMB, který mně přemlouval abych se začal věnovat výrobě nožů profesionálně, věděl jsem, že je to šílenost, měl jsem 3 živnostenské listy, stavební, zámečnický a výroba nožů. zkusil jsem to s tím, že pokud to nepůjde, zaměstnám se na jiný živnosťák. Opravdu začátky blbé, pár jedinců, kteří viděli můj strojní park, by to mohlo potvrdit, samozřejmě hlavní je business a když není šťáva, tak to drhne, dosti často jsem si půjčoval peníze, které jsem stihal s odřenými uši vracet.
V roce 1994 mně pomohl čerstvý president BMAC pan Ing. Zdeněk Faktor, šéfredaktor „Střelecké Revue,“ dostal jsem takový nápad, že věnujeme jako BMAC a já jako výrobce, nůž presidentu USA Bilovi Clintonovi. Pan Faktor měl pár známých v těch správných kruzích. Nakonec žádné známosti, vyřídil ten náš nápad na ambasádě USA v Praze, kde mu bylo řečeno, aby napsal svůj návrh o dárek a že mu časem dají vědět. Všechno to bylo bláznivé, nakonec pan Faktor dostal echo z ambasády, že pan president se těší na dárek a že jej může předat na ambasádě. Předání proběhlo v pořádku, a tak jsme byli spokojeni, že to vyšlo. Mělo to pokračování, první byl děkovný dopis asociaci a pak děkovný dopis od pana presidenta mně, který byl publikován v SR a jiných magazínech. Samozřejmě bylo to příjemná reklama, která se odrazila v zájmu o mou osobu, ale pořád jsem jenom přežíval.
Zvrat nastal až 1997 kdy mně oslovil dnes mjr. Roman Hippík, průkopník, sběratel ale hlavně instruktor bojových umění pro ČA, který usiloval o prosazení inovace nožové výzbroje. Zeptal se mě, zda bych byl schopen zhotovit nože, které budou testovány a v případě úspěchu byl je pak mohl vyrábět. Myslel jsem, že je to sen, nakonec dopadlo to dobře
2. Z jakého materiálu nejraději nože vyrábíte?
Oblíbený materiál pro armádní účely 14260 ,19452 povrch DLC. Tyto ocele preferuji hlavně proto, že jsou již dlouhodobě úspěšně testovány. Jinak používám materiály, které si vyberou zákazníci, ty super jsou US 2000, RWL 34, ATS 34, BTS 34, 440 C, N690, Damasteel, uhlíkaté damašky od našich mistrů na damaškové nože a spousty dalších dostupných ocelí.
3. Která část procesu výroby nože vás baví nejvíce?
Každá operace se musí udělat s láskou, dalo by se říct, že broušení mě baví, už jsem zřejmě spapal hodně brusné směsi.
4. Co vás naopak na výrobě štve?
Není operace, která mě vyloženě nebaví, ale dělat hromady rukojetí z kožených plátků, to není med.
5. Jaký typ nože máte nejraději?
Nože mám rád všeobecně. Ty, které vyloženě miluji, jsou ale dýky, které vyrábím dle svého návrhu v kooperaci s mistry. Ty mě baví hodně.
6. Vyrábíte raději nože pro běžné použití, nebo do vitríny?
Vyrábím nože praktické. Z kvalitních ocelí, které jsou tepelně zpracovány v BODYCOTE přes počítač. Moje zdobené nože jsou rovněž pro normální použití. Nože pro sběratele však samozřejmě mají jiné parametry, které nemusí být zrovna praktické.
7. Máte představu, kolik nožů jste za svou kariéru již vyrobil?
Přestal jsem je počítat, ale je to v tisících.
8. Účastníte se nějakých zajímavých akcí, které byste čtenářům doporučil?
Při založení BMAC v 1993 jsme si dali za krédo propagaci nožířského řemesla a umění ve světě Každá propagace, každá výstava je oslavou nožířského řemesla. Některé akce jsou zdařilejší, některé méně. Je to na podmínkách, šikovnosti organizátorů, financích a hlavně na lidech.
První výstavu jsem absolvoval v 1991 s mistry J. Mojžišem a A. Bojtošem v Bernu, poté 1995 ve Fridrichshafenu, několikrát Thiers, super výstava. Skvělá je i Paříž, Liege, Gemblou, Vídeň, Mnichov, Budapešť nebo Atlanta a Orlando. Naše výstavy: od 1993 Příbram, Brno od 1993. Od 1997 jsem pořadatelem Brno Super a od 2000 taky výstavy Podzimní nože Brno. V Brně je pak ještě jedna výstava, kterou organizuje mistr Stoklasa a kterou doporučuji. Poslední akce, kterou bych rád vyzvedl je Bratislava, ta nabírá na kvalitě.
9. Jaký je váš nejlepší výrobek? Nůž, na který jste nejvíce pyšný.
Těžká otázka, asi na ni neodpovím, vyrobil jsem dost takových nožů, samozřejmě začal to nůž pro presidenta USA Bila Clintona, ale jsou i jiné.
10. Jste nožířem na plný úvazek? Jestli ne, kdo je Lubomír Maďarič ve svém občanském životě?
Jsem na plný úvazek – OSVČ. Kdo to dělá, ví, co to obnáší. Přeji všem nožířům ať se jim daří, ať mají radost ze svých výrobků a hodně spokojených zákazníků, protože to je to pravé oceněn.
Poptávky práce a záludné otázky o výrobě nožů posílejte Lubomírovi na:
